Mnohaleté zkušenosti s hospicovou péčí o pacienty na konci jejich života nás utvrzují v tom, že máme využívat všechny možnosti, kdy i zcela nesoběstačného nemocného můžeme vyvézt z jeho pokoje do přírody. Tak má možnost dýchat čerstvý, svěží vzduch, vnímat krásy přírody jednotlivých ročních období, slyšet zpěv ptactva. Takto prožitá část dne v přítomnosti příbuzných je ze strany nemocných, kteří jsou často v zbědovaném stavu daném pokročilostí jejich onemocnění, vnímána velice pozitivně. K naplnění tohoto záměru je třeba zajistit chodníčky k bezproblémovému transportu lůžek či křesel s nemocnými, zázemí k ochraně před intenzivní září slunce nebo větrem či jinými rozmary počasí. A i jejich blízkým většinově pokročilejšího věku je třeba v rámci návštěvy zajistit adekvátní sezení.